Svuklon představovat tygra jako barvitou a kontroverzní šelmu je přímo ztělesněn podihodnými modrými tygry, které lze občas spatřit v hustých lesích čínské provincie Fu-ťien. Věda doposud nemá žádný exemplář této fantastické barevné anomálie, aby ho mohla prozkoumat, nicméně jednoho tygra pozoroval v roce 1910 z bezprostřední vzdálenosti metodistický misionář Harry R. Caldwell. Chtěl ho dokonce zastřelit, když už pro nic jiného, tak pro to, aby potvrdil světu, že takový tygr skutečně existuje. Od jeho záměru ho zdržela skutečnost, že nedaleko se pohybovaly dvě děti, jež by mohly být poraněny odraženou střelou. Caldwell se tedy přemístil a zaujal jinou pozici, mezitím však modrý tygr zmizel a misionář ho již nikdy víc nespatřil. Ve své knize Modrý tygr z roku 1925 Caldwell popsal tygrovu kožešinu jako sytou maltézskou modř ( namísto obvyklé oranžové ) s černými pruhy. Jeho syn, John C. Caldwell, jenž otce doprovázel na několik výprav, na nichž misionář bezúspěšně hledal modrého tygra, si vzpomíná, že několikrát viděl u horských stezek krásné chomáče modré tygří kožešiny. Geneticky by modrý tygr mohl představovat příklad „modrého zředění" , exotickou barevnou formu vytvořenou kombinovaným výraze dvou odlišných párů mutantních allel (genových forem) - zředěné a non-agouti. Tato kombinace občas dala vzniknout rysům s modrou kožešinou a také domácí kočce, jejíž kožíšek byl v barvě maltézské modři. 

Bledší než bledý

Neméně exotičtí jsou bílí bengálští tygři v Indii, o nichž se první záznamy dochovaly již z roku 1561. Zprávy o těchto zvířatech máme také ze sousedních zemí, z Číny a z Japonska. Nejslavnější exempláře pocházejí nepochybně z Rewy, zvláště potomci nádherného samce Mohana. Mohan byl uloven 27. května 1951 a byl chován v dnes již neužívaném letním paláci maháradži z Rewey. Spářili ho s mnoha normálně zbarvenými tygřicemi, což nakonec vytvořilo rodokmen čistého chovu, k němuž patřila řada exemplářů, jejichž kožešina měla barvu měsíčního světla. Chovali je v mnoha zoologických zahradách po celém světě. Byly charakterističtí krémově bílou kožešinou s tenkými hnědými pruhy a ledově modrýma očima. Dlouho to byla záhada, kterou se snažili vyřešit odborníci na genetiku tygrů. V roce 1967 však dr. Ian W. B. Thornton, dr. K. K. Yeung a dr. K. S. Sankhala odhalili, že jde o činčilové albíny. 

Jinými slovy, nemají pár normálních allel (divokého typu) pro gen zabarvení srsti známý jako plnobarevný, ale vlastní pár mutantních allel zvaný činčilový albín. Tato allela se projevuje tím, že drasticky omezuje tvorbu phaeomelaninu, jenž je normálním žlutým pigmentem v tygří kožešině.

Zlatí a nový

Nedávno se objevila ještě další anomálie v říši kočkovitých šelem. Pářením bílých bengálských tygrů  v některých zoologických zahradách a cirkusech s normálními tygry, kteří patřili k dalším poddruhům, zejména se sibiřskými, se objevila dosud neznámá variace tygra. Lidově se jí říká zrzavý či zlatě mourovaný tygr, protože má světlezlatě zbarvenou srst, přes kterou běží jen velmi slabé tmavější pruhy. Spodní části těla má tento tygr sněhově bílé. Tito zlatí tygři jsou také mimořádně velcí. 

Tygři, kteří ztratili pruhy

Zdá se, že v divočině příroda dovedla tyto tygří transformace ještě dále. V opakovaných periodách vyskytují tygři, kteří vůbec nemají pruhy! Namísto toho jsou celí hnědí. V roce 1989 dokumentovali S. R. Sagar ( ředitel Similipalské tygří rezervace v Oríse ) a dr. Lala A. K. Sing ( šéf výzkumu v Oríse ) čtyři pozorování tygrů, kteří neměli žádné pruhy, jež proběhla v letech 1961 a 1988. Poslední pozorování se událo 27. července 1988, když strážce v Brundabanu ( severní Similipal) stopoval tygra bez pruhů, který odcházel od slaniska a nechával za sebou stopy, jichž si strážce všiml. Jiné zprávy prozrazují, že tato výjimečná zvířata mají tendenci pohybovat se v otevřených písčitých územích, kde jejich kožešina bez pruhů dobře splývá s okolním prostředím. Genetický základ, který je příčinou těchto rozporů, však ještě zůstává neznámý.

Tmavý tygři - Pseudomelanismus v Similipalu

V similipalské rezervaci se nedávno objevil ještě jeden zcela neobvykle barevný tygr. V červenci 1993 byla ve vesnici Podagad v západní části Similipalu zastřelena mladá, anomálně pruhovaná tygřice. Již o několik měsíců dříve však indické Národní muzeum dějin přírody získalo téměř totožnou kůži, která byla zabavena lovci - pašerákovi v New Delhi. Těchto dvou kůží si povšiml dr. Lala Singh a psal o nich v řadě v Indii vydanách knih

Obě kůže jsou pozoruhodné ( a liší se od všech doposud v literatuře popsaných tygřích kůží ) zejména tím, že mají abnormálně široké pruhy. Jsou skutečně tak široké, že vlastně splývají, takže normální oranžová barva srsti, která obvykle tvoří pozadí černých pruhů, téměř mizí a zůstává z ní jen pár oranžových proužků, sem tam se objevujících mezi zcela převažujícím tmavým zbarvením masivně rozšířených pruhů. Výsledkem tohoto zcela nezvyklého splývání pruhů je, že, přinejměnším na první pohled, si pozorovatel , může takového tygra snadno splést... zdá se mu, že srst má černé pozadí a na něm oranžové proužky - tedy tak, že je to úplně v protikladu k normálnímu tygřímu zbarvení a vzoru srsti.

I v tom případě je genetický mechanismus, který způsobuje zmíněné výjimečné přavrácení kresby na tygří srsti, zatím neznámý. Jeho výsledek však již dostal pojmenování - pseudomelanismus - byl zjištěn již dříve u leopardů. Jak jméno samo prozrazuje, pseudomelanismus není totéž jako skutečný melanismus, který se projevuje u mnoha druhů skvrnitých kočkovitých šelem, u nichž kresba na srsti zůstává normální, ale je skryta abnormálně tmavým pozadím. Dobrým příkladem variantní formy melanismu u leoparda je černý panter.